Carl von Ossietzky
Carl von Ossietzky (1889 - 1938) byla němčina radikála pacifista a příjemce 1935 Nobelova mírová cena.Přes jeho opomenutí ukončit vysokou školu, Ossietzky uspěl v se pouštět do kariéry v žurnalismu, s jeho tématy články sahat od divadelní kritiky k feminismu a problémů časného motorization. On později říkal, že jeho opozice vůči Němci militarismus během posledních roků Hohenzollern říše dolů Wilhelm II vedl jej, jak brzy jak 1913, se stát pacifistou. Během roků Weimar republiky (1918 – 1933), jeho politické komentáře získaly jej reputace jako horlivý stoupenec demokracie a pluralitní společnost. Také, on stal se sekretářkou Deutsche Friedensgesellschaft (německá mírová společnost).
To bylo prohlašoval, že Ossietzky byl slepý k nebezpečím Nacismu, který je jen pravdivý nahoru do úrovně. On byl konstantní varující hlas na mnoho let když, v lednu 1933, Adolf Hitler byl jmenován Reichs kancléřem a Nacistou diktatura začala. Nicméně, Ossietzky byl jeden z velmi malé skupiny osobností veřejného života, které pokračovaly vyslovit se proti straně nacisty. Společně, na 27 únoru 1933, on byl zatknut, nikdy být propuštěn znovu. Wilhelm von Sternburg, jeden z Ossietzky ´ s autoři životopisů, domnívá se to jestliže on měl nemnoho více dnů odešlo, on by jistě měl připojil se k drtivé většině spisovatelů, kteří uprchli ze země. V krátkosti, Ossietzky podceňoval rychlost se kterým nacisti by šli okolo zbavit zemi nechtěných politických soupeřů.
Ossietzky ´ s svah ke slávě nastával v 1936 když, už trpět vážnou nemocí který nebyl zpracovaný, on byl udělen 1935 Nobelova mírová cena. Nacisté byli neschopní předejít tomuto, ale oni teď odmítli vydat jej tak že on mohl cestovali do Oslo. Ve významné věci občanské neposlušnosti, Ossietzky vydal sdělení od nemocnice kde on byl držel vězeňe Gestapo pořekadlem, se kterým on nesouhlasil autority, které měly říkaly, že přijetím ceny on by obsadil sebe venku deutsche Volksgemeinschaft (společenství lidí Němce):
- Nach längerer Überlegung ich popelnice zu dem Entschluß gekommen, doupě mir zugefallenen Friedensnobelpreis anzunehmen. Umřít mir von dem Vertreter des Geheimen Staatspolizeiamtes vorgetragene Anschauung, daß ich mich damit aus der deutschen Volksgemeinschaft ausschließe, ich vermag nicht teilen zu. Der Nobelpreis für doupě Frieden ist kein Zeichen des innern politischen Kampfes sondern der Verständigung doupě zwischen Völkern. Als Träger des Preises werde ich mich bemühen, diese Verständigung zu fördern und als Deutscher werde ich stets doupě berechtigten Interessen Deutschlands v Europa Rechnung tragen.