Úvodní stránka | Tato stránka v originále

Dole a ven v Paříži a Londýně

je George Orwell' s osobní účet živobytí v bídě v obou městech. To začne v Paříži, kde Orwell žil na dva roky přežívající tím, že dává Anglické lekce a přispívá recenzemi a články k různým časopisům. Dva roky pozdnější, Orwell se stěhoval do Londýna, kde, spolu s psaním a učením, on pracoval jako asistent knihkupectví, zážitek, který měl informovat jeho pozdnější román Držet Aspidistra létání. To bylo nejprve vydáváno v 1933.

Tabulka s obsahem
1 shrnutí kapitol
2 vnější spojení

Shrnutí kapitol

Kapitoly já - XXIII: Paříž

Orwell začne tím, že dá nám popis, v první nemnoho kapitol, jakého života byl jako v jeho hotelu a bistro, a představí některé ty charaktery, které obývají pozdější kapitoly. Od kapitol III a IV až do kapitoly X, kde Orwell se ocitne práce u “hotel X.”, on popisuje jeho sestup do
bídy: on ztratí příjem jako Anglické lekce on dával zastávku a on začne k pěšákovi jeho majetky a hledání práce s Ruským číšníkem jmenovali Borise. On líčí jeho dva zážitek dne bez nějakého jídla a hovoří o Rusovi setkání”Communistss”, kdo on později věří conmen si vynutily členský příspěvek pro tajnou revoluční skupinu a pak zmizely.

Po různý ordeals nezaměstnanosti a se blížit k hladovění, Orwell začne pracovní dlouhé hodiny jak plongeur v “hotel X.” a popíše, v kapitole XIV, šílený a zdánlivě chaotický workings jeho hotelu jak on rozumělo to. On pokračuje k hovoru routhine života jako dělník v Paříži: pracovat a spát, pak pití v sobotu noc obdělávat časné hodiny nedělního rána -- “jedna věc, která dělala životní hodnotové živobytí” pro některé ty svobodné muže čtvrtiny. V kapitole XVI, Orwell se zmíní, že vražda se konala u hotelu kde on zůstával, “jen pod [jeho] okno”. “[T] on věc, která praští mě do dívajících se zád,” on říká, “je že já jsem byl v posteli a spící uvnitř tří minut vraždy... My jsme byli pracující lidi, a kde byl smysl pro pustošivý spánek přes vraždu?”

Orwell je stručně krátký peněz znovu, když on a Boris opustili jejich hotelové úkoly stát práci u restaurace, “Auberge de Jehan Cottard”, kde Boris vypadá jistý, že on bude mít šanci být číšník znovu (v hotelu on dělal nižší práci). Ale patron, “ex-plukovník ruské armády,” Boris řekne Orwell, vypadá, že má finanční potíže -- Orwell není zaplacený pro deset dnů, a tráví noc na lavičce poněkud než stát před jeho hospodyní přes nájem: “to bylo velmi nepohodlné -- rameno řezů místa do vašich zád -- a hodně chladnější než já jsem čekal.”

U restaurace Orwell se ocitne pracovat “sedmnáct a půlhodiny” den, “téměř bez přerušení.” Boris, on řekne nám, práce vyrovnají déle: “osmnáct hodin denně, sedm dnů v týdnu. Takové hodiny,” on vysvětlí to, “ačkoli neobvyklý, být nic neobyčejný v Paříži.” on se dostane do rutiny znovu, a mluví o doslovně bojovat za místo na pařížském metru dosáhnout “chladné, špinavé kuchyně” restaurace sedm.

V jednom z posledních kapitol na jeho životě v Paříži, Orwell zvažuje život plongeur:

[] plongeur je jeden z otroků moderního světa. Ne že tam je nějaká potřeba kňučet přes něj, pro on je lépe pryč než mnoho manuálních pracovníků, ale stále, on je ne volnější než jestliže on byl koupený a prodával. Jeho práce je podlézavá a bez umění; on je placen právě dost držet jej živý; jeho jediná dovolená je pytel... [oni mají] been chycený rutinou, která dělá myšlenku nemožný. Jestliže plongeurs myslel vůbec, oni odkázaný dlouho dříve tvořili odbor a šli na stávce pro lepší léčbu. Ale oni nemyslí, protože oni mají žádné volno pro to; jejich život dělal otroky z nich.

Tady Orwell má socialistické názory prosvítat; názory zpochybněné některými po jeho pozdnějších odsouzeních Stalinism v satirický Zvířecí farma a Devatenáct čtyřiaosmdesát, ale jasně demonstroval v jeho esejích a jiných pracích. On uzavře, že plongeurs' otroctví pokračuje protože bohatí -- nevyhnutelně neznalý skutečného stavu chudých, mít nikdy zažil to -- být docela spokojený udržovat je v chudobě, protože, ačkoli oni uznají, že to je špatný stav, oni se bojí “lůzy” a myslí si, že svoboda “lůzy” by byla hrozba jejich vlastní svobodě.

Všichni toto je rozptýleno s líčenými anekdotami řeknutými některými těmi drobnými postavami, takový jako Valenti, Italský číšník v hotelu byl Orwell pracoval, a “jeden z místních kuriozit,” Charlie, “mládí rodiny a vzdělání, které mělo utečou z domu.”

Kapitoly XIII - XXXVIII: Londýn

George Orwell přijde v Londýně čekal, že přiměje práci čekat na něj: on byl řeknut přítelem, koho on odkazuje se na jak “B.”, že on by byl placen k mysli “idiot”. Nicméně, bohužel pro Orwell, jeho případný zaměstnavatel šel do zahraničí.

Až do jeho návratů zaměstnavatele, Orwell životů jak trampa, spát v “bodcích” (separace kde trampové mohli spát zdarma ale byl zavázaný přesunout se a mohl ne pobyt u stejného bodce více než dvakrát měsíc). Charaktery v této části knihy zahrnují Irského trampa Paddy a idiot chodníkového umělce.

Externí odkazy