Non-cognitivism

My jsme strávili dlouhý čas diskutovat o non-naturalismus, a to má čas teď k pohledu na třetí meta-etická teorie, nazvaný “non-cognitivism.” my nebudeme utrácet jak dlouho na tomto. Si pamatovat, že cognitivism je jen pohled že etické věty vyjadřují problémy. Dobře pak vy víte, že co non-cognitivism je:

Non-cognitivism je názor, že etické věty dělat ne problémy expresu; místo toho oni vyjadřují něco jinde, takový jako emoce nebo doporučení.

Tak nápad je to když my říkáme, že něco je “dobrý,” nebo “pravý,” nebo “mravní,” pak my nejsme vlastně učinění prohlášení, které může být pravdivé nebo nepravdivé; všichni že my děláme vyjadřuje jistý druh emoce, kterou my cítíme, nebo snažit se vyvolat nebo způsobit jistý druh citu v jiných, nebo my implicitně přikážeme nebo doporučíme že lidé se chovají v jistých cestách. Různé druhy non-cognitivism se liší v čem etické věty jsou řekl, aby dělal. Emotivists, například, říkat, že etické věty vyjádří a vyvolají jisté druhy citu. Prescriptivists, na druhé straně, říkat, že etické věty jsou implicitní příkazy nebo doporučení. Vy nejdete do potřeby znát rozdíly mezi těmito pohledy opravdu; bod je to to není, zatímco ačkoli etické věty jsou totálně bezvýznamné. To je jen to oni nemají poznávací smysl -- který má říkat, že oni nevyjadřují problémy. Jejich význam je malý jako význam výbuchů jako “Hurray pro laskavost!” a “vražda -- vypískat, syčet!”

Další způsob, jak myslet na non-kognitivní význam je jako toto. Předpokládat, že já říkám, “jestliže vy kradete peníze vašemu zaměstnavateli, vy děláte něco špatně.” pak nápad je já jsem mohl jednoduše říkat, v tónu šoku nebo distancování, “krást peníze vašemu zaměstnavateli!!” a to výbuch by měl stejný význam jako pověst, že kradoucí peníze jsou špatné. Pověst, že akce je špatně jen expresy jak vy myslíte si o akci.

Non-cognitivism byl docela široce obhajovaný uprostřed tohoto století. To není jak populární jak to jednou bylo, ale to ještě má docela nemnoho zastánců. Tak vy byste mohli zajímat se proč někdo by zastával tuto teorii. Já jistě jsem zmatený jak k proč tak mnoho filozofů má obhajovalo to.

Já mohu myslet na dva důvody, rozhodně. První je v podstatě první “argument,” nebo jak my jsme volali to “řada myšlenky,” vzadu non-naturalismus. Znovu, základní myšlenka tam byla že my nemůžeme si povšimnout nebo narazit do dobroty nebo správnosti. Nyní, Moore usuzoval z toho, to “dobrý” muset být nedefinovatelný, kandidovat na základní vlastnost; možná my známe to podle schopnosti mravní intuice. Ale non-cognitivists dojdou k různou závěru. Oni říkají, že dobrota a správnost nejsou něco na světě vůbec. Oni nejsou opravdu vlastnosti něčeho. Když my používáme slova jako “dobrý” a “pravý,” všichni my děláme vyjadřuje naše emoce nebo vydání rozkazů. My nepopisujeme nějaký druh tajemných vlastností na světě. Tak co já říkám je to non-cognitivism dostane jeho motivaci z pohledu ta dobrota a správnost, jestliže oni byli něco na světě, by vypadal, že je poněkud tajemné nebo divné vlastnosti; a tak non-cognitivism uzavře, že oni opravdu být ne na světě vůbec.

Druhý důvod nebo motivace vzadu non-cognitivism je dokonale legitimní pozorování. Jmenovitě, postřeh, že když my používáme mravní věty -- když my morálně chválit nebo obviňovat osoby a jejich akce -- my jsme, v každém případě, dělat více než pouze dělat konkrétní prohlášení. Dokonce jestliže my jsme dělat prohlášení o mravních faktech, my také vyjádříme naše postoje, nebo snažit se tvarovat jiný osídlí? postoje. Jen se dívat na příklad a vy budete vidět toto správně pryč. Příklad jako, “Marie je dobrý člověk.” vy můžete si představit přítele Marie říkat toto, a jestliže my všichni znají Marii, pak my budeme vědět to proč přítel Marie říká to: například, Marie nikdy leží, ona je velmi zodpovědná osoba, ona je vždy hezká, a tak dále. Pověst, že ona je dobrý člověk vyjádří souhlas těch dobrých zvyků že my známe Marie praxe. To je, zatímco ačkoli Marie říká, “Marie je dobrá -- jít thou a učinit podobně.” tak tady je bod pak: etické věty, bezohledně zda oni vyjadřují problémy nebo ne, dělat rozhodně mít funkci vyjádření našich postojů a naše doporučení. To je jen to non-cognitivist jde jeden šlápnout dále než většina z nás, a říká, že to je všichni to etické věty. Všichni oni dělají je vyjádřit postoje, nebo dát rady.

Nyní, já neznám co vy budete myslet na non-cognitivism. Já podezřelý mnoho z vás najde to divný, a já myslím si, že nějaké množství vás by mohlo vlastně jako to docela kousek, protože to dovolí vám se držet druhu důmyslného mravního relativismu. A opravdu vy najdete tento pohled fundamentální některé vzdělávací teorie. Já znamenám, že některé teorie okolo učit etiku dětí ve školách vypadat, že předpokládá, že to non-cognitivism je pravdivý; když my mluvíme o “dobrý,” “špatný,” “pravý,” a “špatný,” všichni my děláme vyjadřuje jak my cítíme. Tak vy najdete některé moderní pedagogy mít žáky “objasňovat” jejich hodnoty tím, že žádá o je jak oni cítí o různých situacích. Vy pravděpodobně dělal toto když vy jste byli v škole; vy pravděpodobně znát co já mluvím o, a tak non-cognitivism pravděpodobně vypadá známý, a dokonce zřejmý, k některým vy.

Já jen jdu dělat jednu kritiku non-cognitivism. My jsme mohli jít v celý den vysvětlovat to námitky k tomu, já myslím, ale jedna námitka je zvláště silná. Předtím já vysvětlím to, si pamatovat jak my jsme kritizovali definici “meaningfulness” jak “understandability.” návrh byl že věta je významná jestliže to je pochopitelné. Naše kritika toho návrhu byla: to by mohlo být pravdivé, nedává význam slova “významný.” proč? Protože to nevysvětlí to co to je o významných větách, to dělá je významný. To jistě se zdá, že tam je něco o těch větách to dělá je významný -- a který, incidentally, dělá nás schopný rozumět jim.

Teď my můžeme dělat podobný druh kritiky non-cognitivism. Non-cognitivism prohlašuje, že význam etických vět se sestává úplně v jak my myslíme si o osobě nebo věc nebo situace popsali; nebo co naše doporučení jsou s ohledem na položku v pochybnost. Ale toto jen vyvolává otázku: co to je o položce v pochybnost to nutí nás se cítit jako cesta, kterou my děláme nebo to nutí nás doporučit co my děláme? Vezměte případ dobré Marie znovu. Otázka v tomto případě je: Co je to o Marii to dělá nás říkat, že ona je dobrý člověk -- to dělá nám výslovné mravní schválení ní a to nutí nás doporučit k jiným že oni soutěží s ní? Jistě tam je něco o ní to nutí nás říkat, že ona je dobrá. To není jako ona je jen nějaká fikce s žádnými vlastnostmi vůbec a my jen libovolně říkáme fikce že my schvalujeme to! Ne, Marie je komplexní člověk o kterém (v našem příkladě) my víme to moc. A otázka je: Co je to o ní, ven všech věcí my víme to (nebo věřit) o ní, to nutí nás říkat, že ona je dobrá?

To není jako odpověď na to otázka je nějaká velká hádanka nebo něco. To je poněkud zřejmé komukoli kdo zná Marii: ona má množství zvyků, jako když řekne pravdu, brát péči o její responsibilities, zacházet s jinými laskavě a docela, a tak dále. A to vidí všechny těch zvyků spolu který nutit nás říkat, že ona je dobrý člověk.

Teď já se zajímám jestliže vy můžete vidět, že co přijde příště v této kritice non-cognitivism. Jen myslet na to. Jestliže to je zvyky Marie, které nutí nás říkat, že ona je dobrý člověk, dobře pak, proč dělat ne my jen říkáme, že my můžeme překládat etickou větu, “Marie je dobrý člověk,” do věty o zvykách Marie? Proč ne říkat, že “Marie je dobrý člověk” prostředky “Marie říká pravdu, vezme péči o její responsibilities věrně, zachází s jinými laskavě, a tak dále”? Si všimněte, druhá věta neobsahuje nějaké etické požadavky. To jen popisuje její zvyky. Tak bod je to jestliže to je zvyky Marie, které nutí nás volat ji dobrý, pak my můžeme jen říkat, že její dobrota spočívá v jejím vlastnění všech těch zvyků. “dobrotou Marie” my jen míníme “Marie má zvyky X, Y, a Z.” a jestliže Marie má zvyky jako to pak ona je dobrá; a jestliže ona dělá ne, nebo jestliže ona má jiné zvyky jako nešťastná tendence zabíjet lidi a jíst jejich játra s fazolemi fava, pak ona je špatná.

Tak zevšeobecnit nyní, my můžeme kritizovat non-cognitivism tím, že říká, že to vypadá, že ignoruje dokonale legitimní možnost, že my můžeme snížit etické tresty k větám o kterákoliv to je o položkách, které nutí nás říct ty etické věty. My můžeme redukovat požadavek o wrongness krást, nebo o dobrota banánu se rozštěpí, k požadavkům o čem to je okolo krást nebo banán se rozštěpí to nutí nás říci etické věty v pochybnost.

Nyní jak já jsem říkal, tam je los více my jsme mohli říkat o non-cognitivism. Například, jak my rozlišujeme mravní pocity od jiných druhů pocitů.