Lidská skvrna
(2000) je román od Philipa Rotha, kdo byl narozen v Novém svetru v 1933. Roth je plodný autor, jeho nejslavnější nové bytí Portnoy stížnost (1969). To bylo děláno do filmu hrát Anthonyho Hopkinse a Nicole Kidman v 2003.Varování: Wikipedia obsahuje kazisvěty
Lidská skvrna se koná v pozdních devadesátých létech v venkovský Nová Anglie. První osoba vypravěč je 65 roku-starý napsat Nathana Zuckermana. [Philip Roth napsal některé romány o něm, začínat Spisovatelem ducha (1979) a včetně Zuckerman vázal a Zuckerman odvázaný (1981).] on je pouhý pozorovatel poněkud než protagonista románu. On měl rakovinu prostaty a, následně, byl operován, operace, která má nechala jemu oba bezmocný a bezuzdný. Nyní on se pustil do koncové části jeho života a životů jako samotář v Berkshires v Nové Anglii. Jeho soused je Coleman Silk, ale dva muži neznají každého jiný až do Silka život je obrácená vrchní část dole a on žádá o Zuckermana pomáhat jemu.
V dubnu 1996, u 69, Coleman Silk je ještě profesor klasické literatury u vysoké školy Atheny, Athena být malé město v oblasti. On je představován k nám jako asimilovaný Žid, který má manželku, duhovka a čtyři dospělé děti: dva synové, oba vysokoškolští profesoři vědy na západním pobřeží, se vzal s dětmi a značkou dvojčat -- kdo se stal ortodoxním Židem psát náboženskou poezii a nenávidět jeho otce -- a Lisa, hořel-pustit učitele do New Yorku. Co se přihodí Colemanovi Silkovi jeden den ven modrý je že on je obviněn mít udělal rasistickou poznámku k dva Afričtí američtí studenti, kteří byli nepřítomní v jeho třídě a kdo on nikdy viděl předtím. [tento díl románu je podobný David Mamet' s hra Oleanna.] On nazýval je “strašidly” -- doslovně, protože oni jen nebyli tam, ne zvážení fakta, které “straší” je také staromódní hanlivé slovo pro černochy. V běhu následujícího sociálního otřesu několik jeho otočení kolegů proti Silkovi a otevřeně podporovat africké americké studenty. Silk cítí se obrovsky křivdil, ale tam je nic on může dělat o tom. Ačkoli on mohl pokračovali učit, on nakonec rozhodne se odstoupit, který znovu je překroucen mnoha lidmi a také místní tisk. Najednou, u výšky jeho potíže, jeho energická manželka Iris umře na mrtvici. Hedvábí je zpustošeno a obviňuje ty kdo perzekuovali jej jako vrazi. To vyžaduje jej o dvou rokách se uklidnit a přizpůsobit se nové situaci: být vysloužilý a jeden. On chce Zuckermana, kdo je autor profesionála, napsat knihu o celé záležitosti, ale latter odmítne. Tak Silk utrácí několik měsíců psát účet on volá Strašidla sám, ale když on skončil on si uvědomí, že to není opravdu zamýšlené pro publikaci. Přesto dva muži stojí se přáteli.
Postupně, my se dozvíme o Colemanovi Silkovi ´ s minulost. Jako mladý muž, dokonce během prvních roků jeho sňatku s Iris, on byl sukničkář. Nyní, jako vdovec, jeho odvěká touha pro ženy vzplane jednou znovu, a, u 71, on odstartuje záležitost s Faunia Farley, 34 roku-stará paní na úklid od vysoké školy kdo také pracuje na organické farmě. To zvětší jeho moc, on začne vzít Viagru. Problém je ten Faunia, kdo těší se ze jejich vztahu jak hodně jak on dělá, byl obětoval všechny její život: Ona stávala se nahoru bohatá ale byla pohlavně obtěžovaná jejím nevlastním otcem. Ona unikla jeho hnízdům, si vzal Lestera Farleye, Vietnam veterán (“trénovaný zabiják díky vládě Spojených států”), a měl dvě děti s ním. Jako provozovatel ovčí farmy, Farley nebyl úspěšný, hlavně náležitý k jeho nikdy mít poradil si s čím on viděl a dělal ve válce a, jako výsledek, jeho problém pití. Jako manžel, on vypadá, že je beznadějný. Ve strašné nehodě jejich dvě děti -- osm roku-starý Rawley, dívka, a pět roku-starý Les Junior -- umřít: Jejich dům chytí oheň, zatímco Faunia ven má poměr s někým jinde. Farley, kdo sledoval je, je pravý tam když on vidí oheň, ale to jde příliš pozdě: Dvě děti se udusí. Roky pozdnější, když ona se setká s Colemanem Silkem, ona, u 34, je zdánlivě analfabet kdo stěží má nějaké pozemské majetky kromě popele jejích dětí, který ona utlačuje její postel.
Nyní, když Farley si uvědomí, že jeho manželka má poměr s”kike” dvakrát její věk (“kdo jinde má manželka vykouří starého Žida? Kdo jinde!”), on začne sledovat je také. Čas a znovu Silk vidí šedou dodávku blízko jeho domova ale každého času on je neschopný identifikovat dělat nebo řidič. Nakonec, Farley napadne milovníky, ale naštěstí nic hodně se stane.
Jiné věci zkazí se také pro Colemana Silka. On si uvědomí, že on ztratí dotek s jeho dětmi. Když on volá jeho oblíbené dítě, 38 roku-starý Lisa, ona zní odděleně a pro první odpovědi času její otec má otázku s “nic”, který rozrušuje a zraňuje jej. Také, on dostane anomymní -- ručně psaný -- dopis od jednoho z jeho bývalých spolupracovníků, jistý Delphine Rouxová, obviňovat jej pohlavně vykořisťovat nerovnoprávnou ženu a tak, shodovat se k Silkovi, jasně napadat jeho soukromí. Hedvábí je téměř jak rozzuřený jak během “strašidel” záležitost.
Jediný postupně čtenář uvědomí si, že Silk “prošel”, to on přijde z africké americké rodiny, potomci Southerna negro otroci. Jeho otec byl optik ale ztratil jeho obchod -- pravděpodobně během Depresivní let -- a musel se dostávat k jeho předčasné smrti jako číšník jídelního vozu, zatímco jeho matka byla podporována k “první barevná vrchní sestra na nějaké podlaze nějaké nemocnice ve městě Newark.” přes různý pohřbít-rasové odbory pro několik generací, nicméně, Silk ´ s pokožka je “velmi potěšujícího odstínu, spíše jako vaječný koktejl”.
Od časného bodu v jeho životě, Silk chová osobní tajemství od jak jeho rodičů tak jeho přítelkyní (a od každého jinde také). On začne s amatérem boxovat, dokonce stát se profesionálem pozdnější v životě, bez někdy muset procházet se s modřinami -- jak on je tak chytrý nikdy být hit -- tak že nikdo zjistí. Podobně, on bere “rozhodnutí poznat sebe jako bílá”, k “hrát jeho kůži nicméně on chtěl, obarvit sebe jen jak on si vybral”: On dělá “ne dovolit jeho vyhlídkám být nespravedlivě limitován tak libovolný určení za závod”. Jediný tím, že předstírá bělocha je on schopný se připojit k USA námořnictvo, a v té době on je nepřetržitě vystrašený z bytí zjistil a dvůr-martialled pro lhaní o jeho závodu. Když on se setká s Iris Gittelman on, jako chameleon, mění jeho identitu znovu: Ona je Židovská (ale v žádném případě ortodoxní), a tak on předstírá také být Žid. Jako důsledek, on rozhodne, že ona musí nikdy se setkat s jeho rodinou. On je nejvíce surový k jeho matce, kdo si uvědomí, že jestliže její syn opravdu jde si vzít Iris, ona chtít nikdy v jejím životě být schopný vidět, nechaný sám se dotýkat, její vnuci ledaže ona přijde k jeho domu předstírat paní na úklid (“dostaní rány bylo všichni ona mohla dělat.”). Silk si myslí, že on má žádný jiný výběr a říká duhovce to všichni jeho rodina být mrtvý. Toto je kompletní zlom a není tam žádná zpáteční cesta nyní. Minule on slyší o jeho bratru Walt, v 1953, je latter je rozzlobený hlas přes telefon, říkat Colemanovi že on nikdy chce vidět jeho bratra “lílie-bílý obličej” znovu.
V jeho soukromém životě, on musí držet si lhaní celá cesta, také, říkat jeho dětem (a také Iris, jeho manželka) kdykoli oni žádají o něj o jejich prarodičích a velký-prarodiči že oni byli Ruští Židé -- Silberzweigs -- a že oni jsou všichni mrtví, to všichni jejich pozemské věci -- včetně alb fotky a jako -- byl ztracen. Naštěstí, všichni jeho čtyř dětí dopadat být bílý, tak po narození dvojčat on si uvědomí, že on je bezpečný nyní. Toto je bod když on téměř řekne Iris, ale na poslední chvíli on rozhodne proti tomu.
Delphine Rouxová je člen schopnosti u vysoké školy Atheny. Ona byla narozena ve Francii v pozdních šedesátých létech k bohatým rodičům, kteří mohli dovolit si poslat jejich dceru nejlepším školám a univerzitách. Drobný a nejatraktivnější, ona strávila roky jejího vysokoškolského vzdělání jako marxista-orientovaný lycée student a měl docela množství milostných aférek, zahrnovat jeden z jejích profesorů, koho ona jen nemohla vydržet. Nakonec, také k úniku z jejího komplikovaného milostného života, ona jde do U.S.A. a pustí se do jejího postgraduálního studia u jednoho z prestižních amerických univerzit. Absolutně kariéra-orientovaný, ona považuje ji za práci u Atheny jako nic ale šlápnout-kámen k něčemu hodně lepší. Když ona je najata hedvábím, kdo je Děkan v době, ona si uvědomí, že od samého momentu oni nejprve položí oči na každého jiný oni začnou klížit každého jiný nahoru -- ona v její opatrně volené zkratce kilt, nosit příliš velký prsten, on atletický muž v jeho šedesátých letech kdo se nedívá starší než 50.
Velmi brzy, nicméně, Silk začne litovat, že najme Rouxe: Toto je věk politické korektnosti, a kdykoli studentka si stěžuje na Silka, dokonce jestliže žaloba je zcela směšná, Roux automaticky podporuje studenta proti Silkovi. Zatímco Silk odstoupí přes “strašidla” záležitost, Roux stabilně leze na žebřík akademické kariéry, dosahovat brzy držba a, u jen 27, být jmenován hlavou nově-vytvořil ministerstvo jazyků a literatury.
Pro důvody my opravdu se neučíme, ona je ještě vystrašená Silkem dva roky po jeho rezignaci. On by mohl být schopný -- a ochotný -- poškodit ji jak on pravděpodobně ještě má souvislosti v akademickém světě. Rouxova mravní ohavnost o záležitosti Silka s Faunia Farley přiměje ji, aby napsal jemu anonymní dopis -- ručně psaný ale nepodepsaný --, který ona nosí v její kabelce pro několik týdnů do doby, než konečně posílá to v momentě když její duševní stabilita opustila ji: Na víkendovém výletu do New Yorku, ona vidí muže na veřejné knihovně, kterou ona si představí najednou. Ona zoufale chce být zvednut jím (nebo nějaký jiný muž, vlastně), ale dívka jasně mladší než sám se blíží k němu a oni odejdou spolu.
V časném ránu 1 listopadu 1998, poté, co utrácel její premiéru s Silkem, Faunia Farley projížďky ke vzdálenému ředitelství Audubon společnosti, kde vrána je držena v kleci -- vrána Faunia ví, že který mohl už ne přežít v jejím přirozeném prostředí. Toto je, když ona mluví o “lidské skvrně”: “my necháme skvrnu, my necháme stopu, my opustíme naši známku. Nečistota, krutost, zneužívání, chyba, výkal, semeno -- není tam žádný jiný způsob, jak být tady.” tam je odkaz k cyklu života a “nekonečný hynout” to pokračuje na naší planetě -- toto je co Zuckerman, sám v jeho šedesátých letech, myslí když on sleduje shromáždění starých lidí poslouchat koncert. Také, on poznamená “anarchie řady událostí, nejistoty, neštěstí, nejednotnost, šokující nepravidlenosti, které definují lidské záležitosti”.
Na rozdíl od těchto filozofických nahlédnutí, co čtenář může následovat teď je množství individuálních osudů:
- Lester Farley je:
- Coleman Silk je a Faunia Farley je:
- Delphine Rouxová je:
Vypravěč je zvláště zděšený zlomyslnými zprávami, které jsou rozšířeny v brázdě nehody ve kterém hedvábí a Faunia Farley je zabit. (“nebezpečí s nenávistí je, jednou vy se pustíte do toho, vy dostanete se stokrát více než vy jste počítali s. Jednou vy začnete, vy nemůžete zastavit se. Já neznám něco těžčeji ke kontrole než nenávidět. Snadnější k pití kopa než k nenávisti pána. A to říká něco.”) k samému konci (románu) on je přesvědčený, že Lester Farley dělal Silka odehnat silnici a do jeho smrti a, společně, nepřestává nazývat jej vrahem. (čtenář nikdy se učí určitě zda toto byl případ nebo ne.) nicméně, nikdo zajímá se o co on musí říkat: žádný policie, ani Silkovy děti, kdo vědomě vyrazili vyčistit jméno jejich otce a nechtějí, aby jeho pověst byl poškozen odhaleními ohledně jeho milostné pletky s polovinou paní na úklid jeho věk, ani Ernestine, Silk je sestra, kdo je jen příliš zdvořilý se zeptat a kdo nechce rozrušit ji ještě velmi agresivní bratr Walt. V listopadu 1998 pověstí o Silkovi a Faunia Farley se šíří přes městečko Atheny, ačkoli policie ví, že není tam žádná pravda v nich, a “veřejnost vypeckovávat” pokračuje: Hedvábí je říkáno k dostali blowjob Faunia chvílí hnací, a to se říká to skutečnost, že on byl pohlavně vzrušený a tak rozptyloval způsobil fatální autohavárii. Silkovi nepřátelé -- a ostatní lidi také -- ochotně věřit čemu oni jsou řeknuti. Nikdo přeje si zvažovat Lester Farleyův zoufalý život nebo spojovat jej jakýmkoli způsobem s nehodou.
Tam jsou dva pohřby na dvou postupných dnech. Nejprve tam je Faunia Farley je pohřeb, který je nezajímavý se vyrovnal Silkovi . Jediné páry lidí se ukážou. Jeden mourners dar je Harry, Faunia je biologický otec, postarší muž v kolečkové židli, která vytýká sobě pro mít opustil jeho dceru sám s “tou ženou”, i e její nezodpovědná matka. On je doprovázen a staral se o Sylvia, mladá filipínská žena, která se ujistí že Harry není rozrušený nebo rozrušený nějakým nepříjemným obchodem, který by mohl se vyskytnout během nebo po pohřbu. Když Zuckerman, kdo je horlivý do nálezu ven pravda, následuje je do restaurace a vyslechne jejich rozhovor on učí se to () Faunia měl dítě, když ona byla 16 koho ona postavila pro přijetí a to (b) její údajná negramotnost byla jen “akt”, že ona dělala každého věřit, že ona nemohla číst nebo psát, pravděpodobně aby byl schopný vést nerušený život. Faunia dokonce držel deník, ale když Zuckerman chce mít to Sylvia popírá jeho existence. Jak protichůdný k přímým velebením u jejího pohřbu, Zuckerman také se uplatní anonymně odeslaný on-line velebení ve kterém celá vina je umístěna na Colemanovi Silkovi. (“všichni já jsem věděl to určitě byl že zárodky zloby byly rozpoutány.”).
Na příštím dni je pohřeb Colemana Silka. Asi 300 lidí se objeví, včetně všech jeho čtyř dětí. Dvě neočekávané věci stanou se pro Zuckermana, kdo samozřejmě přijde: Firstly, jeden z velebení je držen jedním z jeho bývalých spolupracovníků, první africký americký profesor na vysoké škole Atheny, kdo je omluvný a čistí hedvábí od všech obvinění, která byla zvýšena v roce 1996 během “strašidel” záležitost a tak obnoví jeho pověst. Secondly, po pohřbu Zuckerman se blíží k jednomu mourners koho on oblíbí si být ten profesor ´ s manželka (zřejmě jen protože ona je pravý věk a má nějakou stopu afrických amerických původů o jejím vzhledu). Nicméně, tato žena v jejích šedesátých letech dopadá být Ernestine, Coleman Silkova sestra. A toto je když Zuckerman, kdo neměl nejnepatrnější podezření, pochopí obrovskou dimenzi Silkova tajemství: že on jen předstíral bělocha a Žida u toho, pro prakticky všichni jeho život v dospělosti. Zuckerman a Ernestine, kdo je učitel v výslužbě, utrácet docela nějaký čas mluvit o Colemane. Také, oni se zabývají rozhovorem o rasismu v USA obecně a jak život měnil se přes minulost 50 roků nebo tak. Oni docela vezmou sympatii ke každému jiný, a u samého konce románu, v únoru 1999, Zuckerman je na jeho způsobu, jak mít nedělní oběd s Ernestinou, kdo ještě žije ve stejném domě kde ona a její dva sourozenci byli vychováni. Nicméně, román skončí dříve, než Zuckerman někdy dostane se tam.
Otázka Ernestine je nejvíce zaujatá s je to, dokonce po tak mnoho narození (Coleman je děti a vnuci), nebezpečí novorozeného dětského prozrazení Colemanových původů není zatím přes: Ona se obává Lisa by mohla brzy rozhodnout se mít dítě, a, spojený k si vybrali bílého otce, mohl být konfrontován s tmavým dítětem (“narozený rozeznatelně černoch”). Ona říká tím, že předstírá, že je bílý její bratr “zasadil nevybuchlou bombu”. Ernestine také řekne jemu že do její smrti jejich matka byla nikdy schopná se dostat ze zmizení jejího syna. To bylo Ernestine poněkud než Walt nebo někdo jiný kdo se udržoval v styku s Colemanem pravidelně, volat jej na jeho narozeniny nebo když někdo umíral nebo byl narozen. Toto je také jak ona zjistila o Colemanově násilné smrti: Nehoda se přihodila v předvečer jeho 72. narozenin.
Zuckerman jde na strávení jeho jednotvárného a osamělého života. Delphine Rouxová je nikdy zmínil se o znovu. Když, v únoru 1999, on řídí jeho auto podél osamělé hory silnice na jeho cestě k Ernestine je, on rozpozná Lester Farleyovo šedé nákladní auto -- “zbraň vraždy” -- zaparkoval blízko malého zmrzlého jezera. On nemůže vydržet temptation zastavení jeho auta, dostávat se ven a hledat Farleye. On najde jej, jak sedí na kbelíku uprostřed rybníku, rybaření leda. Farley poznává jej jako “autora” a, k Zuckermanově překvapení, dopadá být hodně inteligentnější a vybraně mluvící než vypravěč představil si. Co má být hovor je ve skutečnosti poněkud multi-navrstvená záležitost, s Zuckermanem předstírat, že nezná koho Farley je ale současně vědět to velmi dobře že Farley ví, že on dělá. Oni mluví o vietnamské válce, Farley je PTSD (pošta-traumatický stresový nepořádek), rybná, nenarušená příroda, Účtovat Clinton (kdo jen byl vítězný v obžalovacích soudních řízeních a koho Farley volá “odpírače” a “Slick Willie”), literatura a tak dále. Když konverzace se zaměří na vrták Farleye, stroj používal pro vrtání dír v ledu a Farley zvedne to a zvedne to proti Zuckermanově tváři, latter je jen okolo schopný dělat zdvořilý ustoupit, pověst, že on je chladný. On ví, nicméně, že on bude muset pohybovat se nyní poněkud než být schopný pokračovat bydlet v jeho kajutě samovazby.
Časnější příklad “pomíjivého příběhu” je Nella Larsen' s 1929 román Procházet.